Společná post-malířská site-specific instalace Argišta Alaverdyana a Marka Šefrny vytvořená na míru náchodské galerie „Malá“ tematizuje proměny vizuality a transformaci identit působením nových technologií jako jsou digitální sítě či umělá inteligence, ale také pod vlivem nově artikulovaných ideologií, společenských respektive geopolitických konfliktů.
Argišta Alaverdyana (*1991) a Marka Šefrnu (*1986) svedlo dohromady paralelní studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Zatímco Alaverdyan se věnoval malbě pod pedagogickým vedením Martina Meinera, Zdeňka Berana a Vladimíra Skrepla, Marek Šefrna absolvoval v konceptuálně zaměřeném intermediálním ateliéru Tomáše Vaňka. Oba umělci dodnes žijí a působí v Praze.
Malířská tvorba česko-arménského umělce Argišta Alaverdyana se pohybuje na hraně abstrakce a zobrazení. Přestože používá klasické médium malby, signifikantním způsobem se v jeho práci projevuje vliv nových technologií. S chladnou distancovanou přísností Alaverdyan portrétuje počítačové avatary, antropomorfizované stroje a analogické (ne)lidské extenze a reprezentace. V podobném duchu umělec vydestiloval pro náchodskou výstavu podoby dvou transgresivních bytostí, „alienů“, mýtických monster, jejichž zjev osciluje mezi zoomorfním fenotypem, geografickou vizualizací a technologickým schématem.
V ohnisku zájmu Marka Šefrny se nachází vizuální percepce a s ní související kontext. Šefrna dekonstruuje instituci obrazu, často se dostává až na hranu významů, testuje limity společenských konvencí nebo hranice samotné domény umění. Důležitou součástí Markových projektů je performativní rozměr, ve své práci akcentuje efemérnost, každodennost, banalitu. Opakovaně v jeho tvorbě figuruje okno, s veškerým bohatým interpretačním potenciálem, který tento fenomén nabízí. V náchodské instalaci pracuje Šefrna s oknem jako s rozhraním (interface), na němž rozehrává vizuální kaleidoskop barevných filtrů a organických tvarů redefinujících Alaverdyanovu monochromně laděnou malbu.
Výstava využívá čerstvé prostorové expanze galerie Malá, plně využívá specifického charakteru „window gallery“ a vytváří imerzivní situaci zprostředkující divákům proces hledání, zamlžování, zpřesňování a (ne)pochopení aktu vidění/zjevení.
Milan Mikuláštík