Josef Mertlík (1905–1979), dnes prakticky zapomenutý výtvarník, prošel od dob studií na pražské Akademii (1937–1946 s přerušením) výrazným výtvarným vývojem. Již ve 30. letech ho zaujaly abstraktní směry, během válečných let se pak přiklonil k světovému surrealismu, a vzorem se mu stalo především dílo Salvatora Dalího. Akademické malířské školení u profesora Vratislava Nechleby mu zajistilo technickou jistotu, kterou využil jako výtvarník výrazně levicového smýšlení především po roce 1948 u řady zakázek pro nový režim. Etabloval se jako malíř monumentálních výzdob pro architekturu (např. Muzeum Klementa Gottwalda, Dětský dům Praha, Národní památník Vítkov ad.) a vybraných výjevů z českých dějin (od husitství, přes selské bouře, revoluční události roku 1848 až po melodramatizované výjevy ze života Klementa Gottwalda) i budovatelských témat pro propagandistické účely. Vedle těchto oficiálních zakázek a účasti v četných soutěžích, vznikala v jeho ateliéru zcela privátní abstraktní tvorba, ve které se uplatňovaly organické i geometrické tvary. Mertlíkova abstraktní díla vznikající souběžně s pracemi v duchu socialistického realismu nebyla nikdy představena veřejnosti a zůstala v rodinném majetku. Unikátní výstavní projekt pak představí dichotomii Mertlíkovy tvorby, prorežimní a v duchu abstraktního západního malířství, které nemohl z pochopitelných důvodů ve své době vystavit. Větší část výtvarné pozůstalosti Josefa Mertlíka, tvořícího také řadu krajin z regionu Rtyně, se nachází v majetku rodiny v Náchodě, a právě náchodská sbírka z rodinné pozůstalosti je základem výstavního projektu.
David Chaloupka