Téměř sto let žil malíř Václav Macháň. Kreslil a maloval od dětství. Od roku 1945, kdy jako pedagog přišel do Police nad Metují (učil tam i výtvarné výchově) stal se trvalou součástí uměleckého dění náchodského regionu. A to i poté, co se mnohokráte stěhoval; nakonec těsně k rodné Malé Čermné nad Orlicí do Chocně, kde 27. 6. 2020 zemřel. Soukromý žák Aloise Fišárka – krajinář, též malíř zátiší, kytic a aktů, maloval prakticky do konce života.
Počátkem 70. let zanechal pedagogické práce a v srdci svého rodného kraje na pomezí kopcovitého Podorlicka a říčních niv Orlice a Loučné se malířství věnoval profesionálně. Vytrvale maloval kraj, v němž vyrostl a do něhož se vrátil. Vybíral si elementární, typické, dominantní znaky krajiny a jejich komponováním tvořil novou, ale příznačnou uměleckou skutečnost promyšlenou, nanejvýš kultivovanou a bohatou malbou, na jejíž přípravu kladl zásadní důraz. V jeho tvůrčím procesu nebylo místo pro náhodu. Na podkladě soustavných zkoušek barevné skladby vznikaly drobné, ale nesmírně živé a naprosto samostatné malířské studie k jednotlivým obrazům komorního i monumentálního pojetí. Nepůjde o retrospektivu, výstava bude sestavena bez ohledu na rozměry a dobu vzniku z reprezentantů krajinomalby, městské krajiny někdy s osobitým figurálním prvkem a nebudou chybět vlídná zátiší ani drobné výrazné akty. Výstava připomene Macháňovy malířské symboly krajiny s duší lidských příběhů i osudů charakteristické vysokou koloristickou kulturou a pocitovými hodnotami právě v našem kraji, kde jako umělec začínal.