Yuliya Bokhan, a young Belarusian artist living and studying in the Czech Republic, deals with existential distress, the complexities of interpersonal relationships and the terrifying presence of war conflict in a unique way through her solo exhibition. In an immersive multimedia installation, the author synthesizes fragments of historicizing spiritual motifs and the visual noise of pop culture mass media into an impressive collage-like multi-layered audio-visual cacophony.
V Čechách žíjící a studující mladá běloruská umělkyně Yuliye Bokhan se prostřednictvím své samostatné výstavy osobitým způsobem vyrovnává s existenciální tísní, hlubokou spiritualitou, složitostmi mezilidských vztahů na osobní i společenské rovině, a především s děsivou přítomností nebezpečně blízkého a vtahujícího válečného konfliktu. V prostorové multimediální instalaci autorka syntetizuje fragmenty transformovaných historizujících duchovních motivů a obrazový šum popkulturních masmédií do působivé kolážovité mnohovrstevnaté audio-vizuální kakofonie.
Yuliya Bokhan (nar. 1998) studuje v ateliéru malby Fakulty výtvarných umění brněnského Vysokého učení technického pod pedagogickým vedením Vasila Artamonova. Přestože Yuliya studuje v malířském ateliéru, pracuje často s prostorem a vytváří spektakulární díla na pomezí obrazu a objektu, respektive instalace. Poprvé svou tvorbu veřejně představila brněnskému publiku vloni na jaře v rámci Středoevropského festivalu talentu SEFT v Brně.
Výstava Shift, prezentovaná v GVU Náchod, je site specific variantou prostorové instalace, kterou Yuliya vytvořila jako semestrální práci v rámci studia na brněnské vysoké škole v nutkavé reakci na bezprecedentní agresi ruského impéria vůči ukrajinskému státu. Yulia Bokhan se svou výstavou zřetelně kriticky vymezuje proti ruskému imperiálnímu chování vůči svým nejbližším sousedům, proti násilnému všeprostupujícímu kolonialismu, jehož obětí není jen Ukrajina, ale v odlišné rovině také její vlast – Bělorusko. Současně se bolestně vyrovnává s faktickou ztrátou své rodné země, protože jí komplikovaná politická situace prakticky znemožňuje návrat domů.
Imerzivní multimediální environment Shift představuje symbolickou simplifikovanou reprezentaci „architektury“ anonymní pravoslavné svatyně, jejíž stěny jsou pokryty na různých úrovních abstrahovanými biblickými motivy odkazujícími především k rajské zahradě, ke scéně vyhnání Adama a Evy, ale také k Apokalypse, poslednímu soudu, infernu… V osobité interpretaci Yuliye Bokhan je rajská zahrada „znásilněna“, vládne všudypřítomná dezorientace, lidé jsou přítomni pouze ve fragmentech, „…všechno se točí v posměšném šílenství…“
Stěny pomyslného chrámu jsou tvořeny obsedantně vrstvenými malbami, kresbami a kolážemi poskládanými z velkého množství výstřižků z časopisů, plakátů, katalogů, obrázkových knih a dalších pop-kulturních zdrojů. Tento apropriovaný materiál v Yuliyně světě symbolizuje šklebící se „masku falešného světa“. Klíčovým motivem hlavní stěny „chrámu“ jsou postavy Adama a Evy, stojící (slovy autorky) „…v naprostém hovně“, uprostřed věcí a předmětů, myšlenek a názorů, hypnoticky pozorujíc znásilněnou rajskou zahradu, „…pokud se mohou ještě dívat, protože jim chybí oči…“. Stříbřitá reliéfní postava pak symbolizuje opodál mlčky čekající smrt.
Stěny temné svatyně jsou v nepravidelných časových intervalech převrstveny efemérními záblesky světelných obrazů videoprojekce s civilními záběry, které jsou podbarveny zvukovým doprovodem v podobě chorální kompozice estonského skladatele Arvö Pärta Adamův nářek z roku 2009. Tato skladba vznikla na motivy básně kanonizovaného ruského mnicha Silvána z Athosu z roku 1938, jejímž ústředním motivem je nešťastný biblický Adam, který po vyhnání z ráje pláče nad krvavým bojem svých synů Kaina a Ábela, protože si uvědomuje, že se tento bratrovražedný konflikt přenese i na další generace jeho potomků. Pärtova kompozice je ve zlověstném kontrastu střídána notoricky známým militaristickým pochodem „Sbohem, Slavjanko“, který doprovází v Rusku a Bělorusku mladé brance při odvodu do války.
Instalace Yuliye Bokhan není pouze protiválečným aktivistickým dílem. Jeho intenzivní antimilitaristický étos se odehrává jednak na bázi existenciální a psychologické sebereflexe, ale také v rovině antikonzumního apelu – většina válek se přes ideologická a pseudoetická ospravedlnění dějí kvůli zištným cílům na poli sobeckého boje o zdroje, ale v neposlední řadě také v rovině kritické reflexe kulturního kolonialismu silnějšího sousedského státu. V instalaci Shift se míchá zoufalství a děs z bezvýchodné situace způsobené nezodpovědnou politickou mocí s temnou předtuchou Apokalypsy. V záplavě marnosti jsou však stále přítomny prchavé záblesky naděje, která ještě dovoluje citlivému jedinci přežít do dalších dnů.
Milan Mikuláštík